Coursing 2005
Trénink 26. 11. 2005, Radslavice u Přerova
V listopadu se Teryn zúčastnil svého prvního coursingu na sněhu. Trénink se konal na úplně novém místě - v jezdeckém areálu v Radslavicích u Přerova. Ráno jsem měla celkem obavy z počasí, ale nakonec jenom trošku padal sníh, zima nebyla nijak hrozná, teplý čajíček jsme měli s sebou, navíc byl zajištěný stánek s občerstvením, taky záchodky, takže pánečci si neměli na co stěžovat. Pejsci určitě taky ne. Postavena byla bezvadná, asi 800 metrů dlouhá trať, v zajímavém terénu. První kolo běžel Terynáč s australskou ovčandou a běh se oběma moc povedl. S její paničkou jsme potom natáhly střapec pro další pejsky, šli jsme se občerstvit a čekat na další kolo. V druhém kole běžel Teryk poprvé ve větší skupince, běželi 4 pejsci - 2 australští ovčáci, tollerka a samozřejmě Teryn. Byla jsem hrozně ráda, že si při běhu vůbec nevšímal ostatních psů a soustředil se jenom na střapec. Celkově to byl opět velmi příjemný zážitek - pro mě setkání se stejně "postiženými" lidmi, pro Teryna bezva proběhnutí, seznámení s novými kamarády a setkání se známými.
První kolo - australská ovčanda.
Sestava pro druhé kolo.
Trénink 29. 10. 2005, Otrokovice
O týden později jsme se vydali na další trénink a já jsem doufala, že pejsánek bude stejně nadšený jako minule. Tuto akci provázela nepřízeň osudu (ráno dvě polámaná auta organizátorů, problémy s motorkou natahující naviják a další), ale i tak se Barče a ostatním podařilo připravit pro pejsky a pánečky skvělou zábavu.
První kolo běžel tentokrát se stafordkou Day a šlo jim to spolu opravdu krásně. Síly byly vyrovnané, chvíli byl ve předu jeden, chvíli druhý, na závěr střapec pěkně zakousli.
V druhém kolo měl Teryn za partnerku dalmatinku, kterou ze začátku střapec moc nezajímal a šla se raději trošku projít, takže to byl napůl takový sólo běh, ke konci se k Terykovi zase připojila a doběhli hezky spolu.
Parťačka pro první kolo - amstafka Day.
Druhé kolo - dalmatinka.
Trénink 22. 10. 2005, Blansko
Nastal den D. V Brně bylo příjemně teploučko, ve výše položeném Blansku ale citelně chladněji - pro pejsky a jejich běhání příjemná atmosféra, zato pánečci se choulili zabalení do několika vrstev oblečení. Na bývalém baseballovém hřišti se sešlo 85 pejsků, Teryčkovi se tam už od začátku moc líbilo - s nadšením očuchával fenečky, s trošku menším nadšením pejsky, očurával keříčky, pohodička, ale pořád nevěděl, proč tam vlastně jsme. Nejprve přišli na řadu profíci, aby všem předvedli, jak to má vlastně vypadat, poté amatéři a začátečníci a na konec štěňátka, pro která byla připravena poloviční trať.
Po dlouhém čekání nás konečně zavolali na start. První kolo měl Teryk běžet sólo, aby se ukázalo, jestli má o návnadu zájem. Byla jsem připravená na všechno - buď bude Teryn střapec ignorovat a čučet na mě, co za blbost jsem si to zase vymyslela, nebo popoběhne a pak si ze mě bude dělat srandu a nenechá se chytit, ale pejsek mě zase překvapil. Když jsem mu střapec ukazovala a snažila se ho navnadit, ještě dělal, že ho moc nezajímá, ale jakmile byl za střapcem vypuštěn - prostě paráda. Přesně pochopil, co se od něj chce, celou trať zaběhl úplně úžasně a moc ho to bavilo. Když už věděl, proč tam jsme, tak se nemohl dočkat dalšího běhu - tentokrát v páru se střední černou kníračkou.
O přestávce se všichni posilnili a sledovali doprovodný program, který nám nabídli členové Agility klubu Blansko a Klubu tance se psem a po natažení nové trati jsme se mohli vrhnout na druhé kolo. I toto se oběma závodníkům moc povedlo a Terynáč dokonce vyhrál.
I přes nepřízeň počasí to byl velmi příjemný den, za což patří velký dík především organizátorům.
Po této pozitivní zkušenosti jsem věděla, že tento coursing nebude náš poslední.
